To tak jdu z kanclu, telefon u ucha. Jdu na bus, telefon u ucha (Nechcete být někdo můj řidič? Auto seženu). Doma zas ten telefon u ucha. Tohle značí, že jde všechno skvěle. Spousta práce s lidma znamená volání a až pak schůzky.
Červená, zelená... Kruci, tmavě šedá nikde a ještě špatný nastavená barevnost v zápalu boje před zkouškou. Pozůstatek ze středy, sorry, to se vstřebá.
Pořád se učím, ale že dostanu takovou lekci, to jsem nečekal.
Moje váhání nad novým webem dosáhlo bodu, kdy tenhle článek nakonec vyjde ještě tady. Možná jich bude i víc, sorry! Jsou věci, co mi vážně trvají. :D
Asi před minutou mi myslí proletěla myšlenka díky tomu, že nemažu ty "nejhorší" zprávy, co mi lidi napíšou. Jsou vždycky osvěžením mozku, který v určité chvíli stagnuje.
Můžeme být tím, kým se cítíme být,
kým doopravdy jsme.
Nepotřebujeme piškoty ni střevíce.
Drahé róby, jmění, postavení, silná slova.
Nikdo nás nevidí, nikdo nás nevnímá.
Dotazník je stopnutý kvůli tomu, že asi úplně nemá smysl. Jo, jde o Athlete. Film, o který nikdo nikdy nezavadil a překlad měl být zábava, oznámený byl dostatečně předem. Slušně mi to rozhodilo sandál. U řádku 101: "Baf! Už překlad mám, o co se jako snažíš?" A to šlo jen o průzkum, jestli někdo nenahodil menší video na uloz.to.
Přeji vám hezký a zamilovaný Halloween. Ano, i vám, hlavonožci a brebličky všeho druhu včetně všech bytostí vyššího řádu.
Už ani nevíš, od kdy si nemůžeš vybavit ani jednu vzpomínku, kde se usmíváš a děláš totální hlouposti a cítíš to štěstí a pak... se rozzáří prskavka a nakonec se promění v celý ohňostroj.
Víte, jak na vás denně útočí spousta vnějších vjemů, vlastních myšlenek, slov lidí kolem a najednou se z toho zformuje myšlenka? Občas i celé téma s vícero myšlenkami.
