Na hraně útesu stojící
A máme tu šestý díl The Eighth Sense. Seriál se mi hned s prvními dvěma díly zaryl pod kůži. To už je hodně dávno, asi den nebo dva před tím, než jsem ho začala překládat.
A jak čas plynul, byl mi bližší a bližší. Uvědomila jsem si, že asi není úplně moudré nahlas rozebírat, co v něm vidím a proč ho překládám. Místo celé škály emocí, které ve mně pořád jsou, jsem proto dala průchod jen nadšení ze seriálu. Možná bylo pro někoho přehnané a pro někoho zase ne. To záleží na vás, jak to vnímáte.
Že to začíná znít, jako kdybych se se seriálem loučila? Ano, loučím se s ním už teď. Zbývá mi přeložit ještě čtyři díly, ale je čas se vybrebentit.
Proč vlastně The Eighth Sense? Co je na něm tak speciálního?
Začala bych symbolikou. Samotná osmička v názvu je vlastně ležatou osmičkou znázorňující nekonečno. Tohoto prvku si můžete všimnout na začátku každého jednoho dílu. Má prezentovat nikdy nekončící vztah bez ohledu na to, jestli jde o společnou budoucnost milostnou, nebo v podobě přátelství. Každý díl má podle vyznění i svou ostrost obrazu. Absolutně rozmazaným a až skoro snovým dílem je díl šestý, kde snad jedinou ostře natočenou scénou je scéna intimní. Barevné filtry dílů vypovídají hodně o náladě, kterou má předat. V šestém díle se filtry liší i podle scén, dokonce jsem se i zarazila, že ponechali přepaly.
Víte, že se na scénáři a režii podílel někdo ze zahraničí? Werner Du Plessis, jehož vliv na seriál byl nemalý. Při natáčení řídil jednotlivé scény a zdá se, že jeho playlist značně ovlivnil použitou hudbu. Dokonce to vypadá, že jedno z děl, o kterém studenti dělají prezentace, Hedwig, je pro něj hodně stěžejní, ale tipuju, že si to najdete, pokud vám to nedá spát.
A teď to důležité. Všechny postavy mají svoje radosti a starosti. Úplně každá z nich má nějakou povahu, zázemí, názory, víme toho o ní spoustu. A hlavní hrdinové nejsou jen bezduché bytosti, které jsou definovány svou orientací. Do jednoho mají co říct. Vážnost je vyvážena vtipem, neurvalost protiofenzivou, ticho bouří. Ničeho není moc, ani málo.
Pokud mohu být tak smělá, nabízí The Eighth Sense asi ty nejlepší intimní scény, které jsem kdy viděla. Nemluvím jen o šestém dílu. Podání intimity a všech těch malých věcí ve vztahu, jako držení za ruce, skoro celá probdělá noc, kdy se objímají a koukají na sebe,... je nejen pro tenhle seriál důležité. Možná hledáte scény s ostrostí chilli, ale o tomhle ten seriál není.
Má divákovi ukázat, že bezpečné útočiště existuje, že když se něco děje, není v tom sám. Že když nemůže zapomenout na něco hrozného, třeba vlastně zapomenout nemá. Ale nemá tím sám sebe trýznit. Nikdo z nás minulost nezmění, protože to nejde. Budoucnost je daleko, nemůžeme být připraveni na všechno, ale nemůžeme se jí přece pořád bát, jen tím sami sebe vyčerpáváme a nakonec... to třeba bude úplně jinak. Protože naše vnímání je omezené na naše dosavadní zkušenosti stejně jako jednání a reakce na situace, ve kterých se ocitáme. Navzájem bychom si měli být oporou, díky tomu jsme totiž silnější a dokážeme věci, které se předtím zdály nemožné.